Warning:Tento příběh je bohužel pravdivý.
Jednoho hnusnýho dne Léta páně 2002 jsem se rozhodl, že se vydám vstříct svému osudu a rozjedu se na jih naši vlasti. Nyní už vím, že to bylo opravdu debilní rozhodnutí. Měl to bejt pohodovej víkend, ale nebyl, zato to však byla noční můra a peklo na zemi v jednom. Nebyl totiž klasickej, nudnej a stereotypní pátek, ale takzvanej den popovodňovýho úklidu. Probudim se v dobrej náladě, protože jsem se minulej den neožral, ale zhulil, takže pohoda. Zapnu televizi a vidim blonďatou typku s brejlema, stejnou jako v posledních čtyřech dnech. Čas stojí. Pohoda se začala pomalu vytrácet, jelikož telefoní číslo, které běželo na spodní části obrazovky a měly se na něm podávat informace o autobusové dopravě, fachčilo tim stylem, že bylo obsazeno. Po dvacátémosmém pokusu jsem se na to vysral, protože jedna linka pro celé Čechy prostě fungovat nebude. Říkám si, "Jedu na blind" a vybaven báglem, zaprem a cígama značky Lucky strike jsem se vydal na zastávku PID. Jízda prvním autobusem proběhla relativně v klidu. Horší byl výstup na Vysočanech mezi dav hysterickejch a zmatkujících lidí. Molekuly bez mozku. Nikdo nic neví. Nastoupím do náhodně zvolené tramvaje a ejhle, mám kliku, jede tam kam potřebuju. Začínám si uvědomovat nutnost metra. Jak by řekl klasik, "Stojim na jedné noze a ještě ne na své". Zanedlouho bylo hůř, ocitnu se v zácpě tramvají, způsobené "ohleduplnými" řidiči, kteří cpou své čtyřkolé miláčky mezi tramvajové vozy. Ironie, každý dřepí v autě sám a přispívá k dopravnímu kolapsu. Po nekrátké době jsem se dostal na další mezipřistání své útrpné cesty. Hlavní nádraží nebboli hárdkór. Podle mých, jak jsem zjistil, dosti nedostačujících informací, měla z hlaváku jezdit kyvadlová doprava na smícháč. Kupodivu opravdu jela, sice mi málem ufrnkla, protože jsem se musel prodírat dalším davem zmatkařů a ještě k komu hlídám vše co mám. Konečně jsem na Smichově. Ještě se vrátim dvě stanice a jsem na Andělu odkud startuje autobus na jih čech. Bohužel nevim v kolik jede a modlim se aby neujel, protože by taky mohl bejt poslední a na zpáteční cestu nemám dost psychickejch sil. Kouknu na hodinky a zhrozim se, jsem na cestě dvě a půl hodiny a stále jsem v Praze. Za normální situace mi cesta trvá čtyřicetpět minut, ale říkám si:"Teď už to bude v klidu, odjedu z tohohle města chaosu a užiju si pohodu mezi Šumavskými hvozdy". Ale omyl, mělo to teprve začít. Autobus mi naštěstí neujel, otevřou se dveře a ozve se:"Kam jedeš". Nato odpovídám, že bych se rád dostal do Strakonic. Odpověď zní:"Tak si nastup, ale varuju tě, bude to dlouhý". A jak se ukázalo byla to pravda s velkym P. Jelikož je Strakonická zavřená, musíme to stříhnout přes jedinej funkční most a to Zbraslavskej. Určitě si umíte představit jak asi vypadá Zbraslavská ulička v pátek kolem šesté večer. Ještě když je za ní jediný průjezdný most. Psycho. Deseti kilometrová fronta aut, která se pohne s bídou jednou za deset minut. První půlhodina čekání ještě jde, po další prosíte a když přibude ještě jedna tak už vzíváte všechny svatý. Když protrpíte hodinku a půl v autobuse značky Karosa za dvacetiosmi stupňovýho vedra, ještě že jsem si koupil litr a půl nějaký lihuprostý vody, tak přijde zlatej hřeb do vaší rakve. Jmenuje se policie. Velký borci v hezkejch uniformách s nablejskanejma knoflíčkama, hvězdičkama, odznakama a jinejma píčovinama. Na začátku mostu vidim chaos jako v GTAčkách. Policejní figurky, auta, náklaďáky, autobusy a chodci v neuspořádanym zmatku. Řidič sebral odvahu a vydal se do toho božího dopuštění získat nějaké informace. Vybral si nějakou slečnu policisku, ale podle gest, které vycházely z její postavy začalo jít do tuhýho. Ridič se vrátil nasranej jak svině a povídá stroze: "Nepustí nás". PROČ???? "Protože autobusy nepouští" zněl řidičův nasranej hlas. V té samé chvíli vidím jak autobus PID vesele projíždí. Beznaďej. Hodinu a půl čekáte úplně na hovno. I když vidíte druhej konec mostu, vytrácí se vám v dáli. Nehledě na to, když jsme stáli v zácpě projížděl proti nám policista na epesnim harleji a nikoho neinformoval o tom, že autobusy nepouští. Do toho zní z rádia příjemný hlas moderátorky, který vás utvrzuje v tom jak je situace v Praze skvěle zvládnutá a všechno běhá jak na drátkách. Nejdřív jste nasranej a děláte fakáče na ty škůdce, v zápětí rezignujete. Jedinej světlej bod tohohle pekla byl řidič. Vyndal z příhrádky popelnik, dal si cigáro, otočil autobus a se slovy "klidně kuřte" se vydal na dvěstě kilometrovou objíždku. Takže jsem si dal cigáro a sklidnil jsem se, protože jsem si uvědomil, že rozčilovat se znamená ničit si nervy pro blbost druhejch. Cesta pak už naštěstí proběhla v pohodě a v půl jedenáctý jsem byl ve vysněném cíli své cesty. Třešnička na dortu byla že nejel výtah, ale to už mě nemohlo rozhodit. Byl to fakt skvělej, sedmi a půl hodinovej výlet, viděl jsem spoustu míst na, které se už asi nepodívám a jestli jo tak si určitě vzpomenu.
created by I.C.E
Žilbyl jeden Crackonoš a ten měl štyry cery a jednoho delfína - Filipa.Staral se o své políčko a o dobytek. Jednou ráno přišel Trautumberg s motorovou sekerou a sklidil Crackonošovo padesátihektarové políčko. Přiletěla sojka bonzačka, ze skály, ze skály, a udělala: "Pí, pí, pí, pí, pí, Tatmbelg, pí, pí, pí, pí, pí, sklidil ti, pí, pí, pí, pí, pí, konopí,pí, pí, pí, pí, pí!" "Tag to abych se na to podíval", zamumlal Crackonoš a kouk se do hole. " Ty parchante", zaklel, sezob pár houbiček a teleportoval se před skvót Trautumberg. Zaťukal na zvonek, a Anče ho pozvala do světničky. U stolu sedělo dítě, zplna hrdla křičelo, zlý Trautumberg ho sejmul pěstí a nabíd Crackonošovi židli.
"Tag co, zahulíme, je to kvalitní model?", pozdravil Trautumberg a drze mu nabíd-
ne jeho vlastní gandžu. " Nu dobrá, ať je tedy po tvém", prones zasněně pán hor
a vytáh čiluma a napěchovalho modelem, (již v mládí chtěl být modelkou, ale
gdyž se poprvé dostavil na kástyng, než se dostal na řadu, narostly mu fousy).
Gdyž dohulili tag usly, až na vychytralého Crackonoše, který do sklizně nenápadně
aplikoval sadu uspávacích červánků a hulení dovedně předstíral a poté co fšichni
usly se kradmo přikrad k truhle a ukrad krychly haše. Votpálil špeka a vodlít do
Himalájí. Gdyž se Trautumberg, Anče, Kuba a Hajnej probraly, uvařili si kyselo
a po jídle (bylo moc kyselý) dostaly chuť na špeka a pán, že skusí ubalit šita.
Otevřel truhlu a zjistil, že je debil. "Donevetr, Krucajs, Element, Zatr, Sakr, ten
Zatr Sakr Crackonoš mě zas dostal! A zazvonil zvonec, utrhl se, a zabil
dvacetosm nevinných školoupovinných školáků, i s družinářkou a psem pana Školníka.
created by KOSTĚJ
Bylo, nebylo krásné nedělní ráno, a já byl debil v krásné továrně na výrobu ekologicky nezávadné, lihuprosté Nespiovy limonády. Copak ale?Copak ale? Inu co.Byl jsem ještě lehce vykalen z minulého dne,a v dálce , na horizontu palet a proložek jsem pozoroval radostně kopulujícího kolouška s agarijní rybičkou.Ihned vedle vo pěknej kus úplně negde jinde ležel v tureckym sedu postřelený rorýs velký (Rorisoid vobrisoid) a poslouchal noviny.S pečlivě uklizené haldy nedopalků se vobrofskou rychlostí a hysterickým klidem vyšourala ještěrka asijského zbarvení. Na stropě se se sbrklou samozřejmostí procházel Hladík a příležitostně hladil volně poletující ukrajince - doufal, že je vyhladí.V temném rohu rozsfícené žárovky si vzrušeně vyprávěli vospalé jepice zážitky z minulého dne. Na orosené pavučince se rozkládal zbytek mouchy zatimco přejezený pavouk se líně vyhříval na členíté podrážce mé pracovní obuvi.Na plísní pokrytém stropě vykvetla nová houba a z ní vyskočil zhoubný nádor, na němž se i z té velké dálky dalo pounat, že je zřejmě nevychovaný, neboť si píchl dávku mariuhany a ukrknul si buřty s cibulí.Zjistil jsem, že mám lehce poblitý vojenský , tyrkysovou červení zbarvený svetr z polárního vemblouda s peřim dovnitř.Ne, to nebyl svetr! Na první pohled tak možná vypadal, ale ve skutečnosti to byla změť odporně slizkých chapadel z polstrované biomasy, a z několika set vodporně prokrvených vočí jim (džim) stříkala zhnisalá žluč.A jako by toho nebylo haba fuk, ze zdi na mě vyběh Rumcajs, v hubě s tepelně oprcovanou kachnou lesní (Kachnosaurus tridrotariplotex) a vyžadoval na mě trojitou porci žaludového margarínu.Potom, co jsem ho poslal do lesa Řáholce,sem jentaktak uhnul před dobře mířenou ranou páru spuchřelých fuseklí.Pomocí jednoduchého přístroje na mezigalaktickou psychoenergii a propálené díry v ubruse jsem sestrojil víceúčelový samohybný zavírač na otvíráky,který mi však po zralé úvaze byl v danné situaci úplně na hovno.Jelikoš jsem měl ještě chviličku času na rozmyšlenou (asi půl hodiny), než zlý a podlý loupežník nabil svojí prehistorickou bambitku, přemýšlel jsem jak brusle nemaje z toho vybruslit. A pak to přišlo! Díky chybné chemické reakci mé jediné mozkové buňky jsem si uvědomil, že Rumcajs je kreslená pohádková postava a tudíž pro mne nepředstavuje sebemenší nebezpečí, načež mi, vyčerpán nabíjením své picbumky , ustřelil hlavu.Ale to byl můj plán. A on mi na to skočil! Ještě ani nedopadli na zem kusy masa a kostí z mé jemně nesymetrické hlavy a už jsem měl na krku hlavy dvě a v nadživotní velikosti s portrétem mistra Beana. Zakoulel jsem naň ho páry mých očí, které jsem omylem uzmul Hurvínkovi a uvolnila se mi vobrofská vospalka, která s vohlušujícím rámusem dopadla na podlahu a tlaková vlna zbudila rodinku střevlíka nevobecného (Strewlik newobecanowi) a špetku Rumcajsova svědomí, on si uvědomil, že je kladná pohádková postava a se slovy :"To by bratři v triku nikdá nedovolili" šel tudy, pískal si a ani neměl dudy. Napil jsem se čaje a poté jsem si uvědomil, že jsem mohl vypít rum a s cajsem, který je z dlouhodobého hlediska koncipován jako tepelně roztažný multifunkčí hologram s fluorescenčně bifidogenní makroflórou na álkové ovládání, bych si poradil jako prd. Pak mi zazvonilo v uších a spad na mě kanec.
created by KOSTĚJ
Tento příběch se stal v jedné průměrné vopičí rodince a jeho hlavními protagonisty, jag názef napovídá, sou zvířátka, jež fté nefkusně zařízené krabici pjestovali, konkrétně kohoutek a slepice neustále kalící v přítmí čerstvje vykachlíčkovaného kurníku,jemuž tito primáti říkali koupelna.A protoč se měli moc a moc rádi, taxi často dávali různé dárečci.Slepice, která měla vlasy čerstvje darovaným tampónem, chtěla udělat kohoutku radost atag podle kuchařky vot psa s kočkou uvařila dort.Ale fšechno dobré je k něčemu špatné. Gdyž totiž kohoutek nenasitně hltal části dortu, zašprajc se mu v krku hrášek na praní a díky této nezvyklé situaci si leh na záda, zved nohy a komunikaci vomezil na ne zrovna voptimismus vyzařující chroptění.Tato nezvyklá situace fšak nezviklala slepici, která se nenechala zaskočit zaskočeným hráškem, nýbrž pohotově využila čirow náhudow vokolo letícího slavíka, kerý začal pomáhat kohoutku s dýcháním, zatímco se slepice přemístila do vobývacího pokoje toho času vobývaného moudrow modrow busow vosow, kerá ihned pochopila vážnost celé situace a poté co zbrklým pohybem poslala zubem času vohlodané brýle do vječných lovišť, začala si zbrkle vyrábět nové, si voblíkla plafky a začala s ladností moudrým modrým bosým vosám tak vlastní serfovat na internetu, gde během velice dlouhého časového intervalu vobjevila potřebné informace, a ty ihned zaslala svému tiskovému mlufčímu, kerý je ihned po polední pauze vytisk, vložil do vofrankované vobálky a poslal expres rekomando. Slepice,ihned po převzetí vobálky a podepsání se poštovní doručovatelce, předala vobálku moudré modré bosé vose,která ji votevřela a ihned potom cosi vyrobila nové silnější brýle (neboť si při serfování zkazila voči), přečetla slepici informace, jež by při fčasném zákroku mohly teoreticky pomoci zachránit kohoutkůf na vlásku visící život. S hlavou plnou užitečných informací slepice přispěchala k dávícímu se kohoutku a blížící se smrt svého miláčka na poslední chvíli vodehnala pomocí jednoduchéo pohybu skládajícího se z částečného povotočení dusícím se kohoutkem, čehož pohotově využila voda, kerá díky působení vzniknufší kinetické energie začala tryskat z hrdla již značně zoufalého kohoutku, kerému se fšak ihned potom, cosemu zved kufr, vyblinknutím zlotřilého hrášku zvedla se i náladaa zábava mohla pokračovat v plném proudu, ale bez vody, kerá se dlouho nezdržela, neboť jediný gdo jí byl schopen nachvíli zadržet byl špunt a ten byl zrovna bohužel v servisu na seřízní stěračů. Kohoutek se slepicí poslali potrubní poštou vodě uctivé poděkování a kalili dál.A jesli je vopice nevyměnili za lepčejší, novější a modernější, tag tam kalej dodnes. A jestli je vyměnili,tag kalej asi něgde na smeťáku...
created by KOSTĚJ
Warning:Toto odvolání je skutečně pravdivé a skončilo na Obvodním soudu Prahy 9.
Dobrý den,nevím jakou formou bych měl "správně" podat odvolání(či jak se to "správně" nazývá) k dle mne nespravedlivě obdržené pokutě a vyjádřit svůj nesouhlas s prací některých zaměstnanců fy Obvodní soud s.r.o..Pokusil jsem se slušně zeptat pana(pokud si dobře vzpomínám, nazýval se předseda soudu) předsedy (dále jen pršo) poté co na cca 1,5 hodiny odročil jednání a všichni svědci i zástupci přihlížející veřejnosti již opustili místnost alebrž na pravděpodobně drzou otázku: "Můžu se Vás na něco zeptat?", odpověď: "Opusťte soudní síň".obdržel jsem. Tuto cennou informaci jsem přiřadil k těm ostatním, jimiž se pršo pokoušel pomoci nám poškozeným(např. záludně věcné otázky typu: "Chodíte do divadla,kostela,... ,či "Mluvil jste u výpovědi pravdu nebo jste si vymýšlel?" , "Mluvil jsem pravdu" . "Takže, poté co jste ji napovídal..."doplněné zasmáním se svému vtípku a následným(stále ještě pobavně zabarveným hlasem) upozorněním že: "Tato informace samozřejmě nebyla myšlena pejorativně, hi hi hi (jestli se nepletu)" . či dědečkovskobabičkovské napomínání typu: "Vyndejte si ty ruce z kapes!"), mezi které nepasuje snad jen informace o tom, že se mohu odvolat do tří dnů. Ihned po obdržení pokuty jsem podal ústní stížnost, kterou snad paní zapisovatelka (na níž si nemohu stěžovat, neboť "pouze" plnila to za co jí platí, snažila se zbytečně jednání neprotahovat (ač seděla nejdále od dveří a očividně byla nejzaměstnanější, běhala "!" otevírat svědkům dveře)) přeměnila v písemnou, ale již jsem se nedozvěděl zda tato forma nesouhlasu je natolik nesrozumitelná, že ji bude potřeba do tří dnů podat znovu.Pokuta mi byla uložena v pondělí 28.1.2002 přibližně kolem 10:30 am, a já doufám, že když toto "odvolání" doručím zítra (to jest 31.1.2002) do 10.30 am, že bude přijato a když nic víc, tak alespoň kompetentní osobou nezaujatě prečteno "až" do konce. Rozhodl jsem se tedy situaci popsat tak, jak ji vnímám.
Bylo, nebylo jednou jedno u starých, opuštěných a vypuštěných hloubětínských bazénů policejními příslušníky rozpuštěné techno. Následkem čehož jsme se (zjednodušeně napsáno - podrobnější informace jsou v našich výpovědích) já (Pavel - Kosti) a moji dva kamarádi (Iveta - Bejblo a Pavel - Reno) stali svědky bezdůvodného napadení mé osoby, kteréžto se přeneslo i na osoby snažící se incidentu zabránit, na jehož konci byl kamarád útočníkem pobodán nožem. Nebudu se pozastavovat nad skutečností, že několik vteřin poté (útočník byl stále na místě činu) projela okolo nás policejní hlídka,která bohužel nezaregistrovala osoby,které za tímto vozem vyběhli a pokoušeli se výkřiky a máváním horních končetin upoutat pozornost,ale raději se posunu v čase ke dni 28.1.2002,kdy proběhlo v 1.patře Obvodního soudu pro Prahu 9 č. dveří 214 již výše jmenované hlavní líčení. Z domova jsem vyšel tak abych stihl začátek, který měl být v 10:00 hod ., vyzbrojen požadovaným předvoláním, občanským průkazem a svojí plechovou kudličkou, kterou jsem však dobrovolně odevzdal do úschovy příslušníkům vykonávajícím pečlivě prohlídky příchozivších, ale v kolik hodin jsem vstoupil do budovy Obvodního soudu pro Prahu 9 nevím, neboť se mi již před časem vybila baterie v náramkových hodinkách. Následně jsem se zdržel při opakovaném procházení detektorem, který nám svým pípáním neustále připomínal, že nejspíše v některé z mých devatenácti kapes či kapsiček se ještě vyskytuje nějaký kovový předmět větších rozměrů.Když jsem se konečně ocitl v prvním patře,spatřil jsem svoji kamarádku(Kateřinu - Káča), vedle které jsem usedl na lavičku. Dozvěděl jsem se, že už "to" začalo a usnesli jsme se na tom, že by asi nebylo vhodné vstoupit do místnosti za dveřmi 214, neboť by můj příchod eventuelně mohl narušit klidný průběh vyšetřování. Rozhodl jsem se tedy vyčkat otevření dveří zevnitř a vzniknuvší volnou chvíli jsme vyplnili nezávaznou konverzací. Když se dveře otevřeli a Káča vešla dovnitř, jelikož jsem si nebyl jistý zda-li mám zůstat venku nebo zda-li mám vstoupit a pokusit se splnit svou svědeckou povinost, vešel jsem také, což se asi nesmí. Poté co jsem byl upozorněn na skutečnost, ze takhle oblečen k soudu nemohu, ale domu chodit nemám, že mám počkat na chodbě až si mě zavolají, sedl jsem si zpět na lavičku a čekal jsem až si mě zavolají. Když si mě zavolali, vešel jsem do místnosti ve které mě, dříve než jsem byl požádán o prokázání své totožnosti, pršo přivítal pokutou 500 Kč, neboť ho prý mé svršky urážejí. Během mého rychlého výslechu jsme se bavili spíše o mě a poté co jsem slíbil že budu vypovídat pravdivě, pravdivě jsem vypověděl že jsem vypovídal pravdivě aže nemám již žádnou další pravdu, kterou bych mohl doplnit svojí předcházející pravdivou svědeckou výpověď. Všichni tři poškození již byli vyslechnuti a líčení tedy bylo odročeno do příchodu svědků. Výslech svědků probíhal podobným způsobem ---> pršo se zajímal spíše o oblečení svědků, a pokud někomu zdlouhavěji pokládal otázky souvisejísí s projednávaným případem (připomínající spíše křížový výslech několikanásobného vraha), byli to náhodou svědci, na nichž bylo vidět, že si přejí splnit svou svědeckou povinost co nejrychleji, neboť byli unaveni (účastní na techno párty konané předešlého dne).Po dalším odročení, při snaze opustit místnost jsem byl vyrozuměn, že již nebudu takto oblečen vpuštěn zpět, neboť lidem, kteří mají hájit spravedlnost (včetně osoby, jejíž zájem zjevně není spravedlnost, ale snaha vysekat z průšvihu klienta), při svědomitém sledovaní průběhu líčení, nebyly dostatečně koncentrováni na projednávání případu díky přítomnosti mé vzadu sedící osoby v mých svršcích, dostatečně ukryté zvídavým pohledům zákonodárců za stojícími i sedícími postavami svědků. A tak jsem tedy opustil místnost a posléze i budovu. Na osoby sedící vedle pršo si nemohu stěžovat, neboť jsem nezaznamenal jejich jakýkoli rychlejší pohyb natož nějaky rétorický projev, stejně jako si nemohu stěžovat na paní (či slečnu) statní zástupkyni, neboť neměla žádné připomínky. Na závěr bych rád uvedl skutečnost, že v zimních měsících na sobě nosím veškeré své oblečení, jsem momentálně nezaměstnaný, ve výkonu veřejně prospěšných prací - za odsouzení k nim požaduje po mně obvodní soud pro Prahu 9 1500 Kč, které vzhledem ke své finanční situaci pravidelně každý měsíc po stokoruně splácím. A jelikož má důvěra ve slušnost a spravedlnost nejen orgánů činných v trestním řízení neni větší ani menší, pokud bude Obvodní soud pro Prahu 9 trvat na zaplaceni této pokuty, žádám ho tímto alespoň o přijatelný splátkový kalendář.
S Pozdravem Pavel (Kosti)
created by KOSTĚJ
Bylo nebylo jedno krásné televizní studio gdesi v daleké předaleké zaoceánské zemi. Tam kde otevírají okna ze zdola nahoru a kopou do šišatejch míčů. Myslím že se jmenovalo Holywood Entertainment a v něm nějakej rejža roku 1990 stvořil hustej film,kterej pojmenoval Duch.Jeho první díl, kterej byl komerčně velmi úspěšnej, byl opravdu debilní. Avšak díl druhý se opravdu povedl. Náš rejža se totiž mezi těmito pokračováními dal na hulení skanku a haše a proto stvořil toto šílené pokračování. Říkal si " ten začátek asi nechám, ale ten konec bude chtít trochu přetvořit" a tak se stalo. Jednoho večera v jasnej chvilce, když mu to teprve začalo pořádně myslet, se rozhodl, že to dopadne dobře. No nevim jestli se dá říct dobře, ale záleží na názoru. Rejža však svůj názor měl. Hlavní představitel se vyhrabe z hrobu a začne vyžírat mozky dětem a miminům. Bylo mu jasné, že hlavní hrdina (Patrik Švajze) už nemůže vypadat tak zachovale jako v prvním díle a bude nutné jej trochu předělat. A tak se stalo, že Patrik Švajze neměl jednu, ale tři obrovsky hnusný hlavičky, které byly opatřeny ostrými zobci plných zubů. Tyzo zobce používal k otevírání lebek dětem a miminům následujícím způsobem: Ostrý zobec použil k nalomení lebky, načež následovalo rozevření čelistí, po kterém se ozval dunivý rachot (spíše takové křupnutí) a lebka se rozevřela. Nyní stačiločelisti sklapnout a mozek skončil jako potrava v dutině ústní. Patrik Švajze tento způsob poprvé použil na své milence Demi Můr (představitelka drudé hlavní role) První pocity z této funkčnosti byly opravdu vzrušující. Na tuto funkčnost měla však jiný názor Demi Můr, protože přišla o svůj slepičí mozek a byla druhá. Když je někdo druhej a ještě k tomu bez mozku, jeho tělo změní polohu zvertikální do polohy horizontální, přesune se pod zem a nezbude mu nic jinýho než vonět fialky zespoda. S touto pozicí se však Demi Můr nespokojila a přešla do takzvaného spektrálního světa a stala se duchem. Její láska k Patriku Švajzemu (stvůra) je však tak velká, že mu odpustí i vykousnutí svého mozku a chce jej získat zpět za každou cenu. Neustále ho všude sleduje i při jeho bohulibé (možná) činnosti vykousávání mozků dětem a miminům a miluje ho čím dál víc. Nakonec se jí ho podaří přesvědčit, aby jí pomohl k bytí s ním. Patrik Švajze zajde na pivko s Franknštajnem, snímž onu záležitost probere a dostane podrobné instrukce jak oživit Demi Můr. Druhý den, vybavený potřebnými instrukcemi a nářadím, se vydá na hřbitov za svou láskou. Cestou zblajznul pár mozků mimin a takto posílen ji snadno vyhrabe. Oživí ji a taky trochu upraví k obrazu svému. Takže je z ní ta samá stvůra jako je on. Jenže ono to není zas tak úplně pravda. Vzhledově je skoro stejná, až na určité orgány, které jí chybí, popřípadě přebejvají, ale duševně je nějaká nepovedená. Bude to asi tím, že si Patrik Švajze dal před výkopem džona a zřejmě nedbal Franknštajnových instrukcí. Demi Můr je totiž přesvědčená, že vykousávání mozků dětem a miminům je nehumální, a že se klidně spokojí s mozky prasečími, kočičími a jinými nelidskými. Takže je z ní v jistém slova smyslu zmutovanej vegetarián. Na toto zjištění Patrik Švajze zareagoval tak, že se zbláznil a vykousnul si mozky ze svých tří neuvěřitelně hnusných hlaviček. Nevím sice jak to dokázal, ale povedlo se, protože se skácel k zemi jako obchodní centrum v New Yorku. Další vada na Demi Můr byla, že Patrika Švajzeho od oživení vůbec nemilovala. Patrik Švajze byl naštěstí tuhej, takže mu to bylo jedno a Demi Můr se dala na propagování sojovejch bobů.
created by I.C.E
Všechny povídky a pohádky jsou opsány s tou největší pečlivostí tak jak je autor dodal.Takže všechny chyby a nesrovnalosti jsou úmyslné a dokreslují příběh.tudíž nejsme debilní(snad... :-) )jak by si mohl někdo myslet.
